Je viera v zlom 2012, forma úniku pred kapitalizmom?
Je viera v koniec sveta v roku 2012 nevedomou formou úniku pred niečím, čo nás napriek našej vôli pohlhcuje?
Pohlcuje nás a všetci to nejakým spôsobom vnímame, lež jedni sa s toho tešíme, lebo veríme, že je to dobre, že završujeme proces transfomácie a druhí sme frustrovaní, nerozhodní a dezorientovaní.
„Završujeme proces transformácie, len nikto z nás poriadne nevie čoho.“
Tok sveta, myšlienok nás pohlcuje a my sa k nemu pridávame a nadšene „pozitívne myslíme“, plánujeme „Rodové statky“, a …
alebo uvedomujúc si, vidiac smer kam kráčame, …
Transformácia, prechod do 5tej dimenzie atď. môžu byť vyjadrením pre našu potrebu zmeny, oslobodenia od všepohlcujúcej …, voči ktorej nepoznáme alternatívu. Nevieme, ako sa z jej moci a schopnosti všetko absorbovať, oslobodiť. Preto veríme v zázraky, veríme v zjavenia, veríme v proroctvá, lebo nám poskytujú nádej a úľavu. Napríklad v Megreho ANASTÁZIU a jej „Rodové statky“, v Frescovu víziu prekonania „zlomu“ prostredníctvom vyspelých technológií – Project VENUS, Zeigeistmovement, novú „mestkú“ architektúru záhrad Vincenta Callebauta.
Poskytujú nám a našim ďeťom budúcnosť, ktorú dnešný systém z nejakého zvláštneho dôvodu nevie poskytnúť.
Kapitalistický realismus odvozuje svou moc zčásti ze způsobu, jakým si kapitalismus pod svou vládu podřizuje a jakým vstřebává veškerou dosavadní historii, což je jeden z důsledků „všeobecného sytému ekvivalence", který veškerým kulturním objektům bez ohledu na to, zda se jedná o náboženskou ikonografii, pornografii nebo Das Kapital, přisuzuje monetární hodnotu. …
Fredric Jameson se proslavil tvrzením, že postmodernismus je „kulturní logikou pozdního kapitalismu". Argumentoval, že destrukce budoucnosti je integrální součástí postmoderní kulturní scény, které, jak správně předpovídal, bude dominovat pastiš a kulturní revizionismus.
…
´Reálno´ ale také znamená, že hudba odráží ´realitu´ představovanou pozdně kapitalistickou ekonomickou nestabilitou, institucionalizovaným rasismem a zintenzivněným policejním dozorem a zastrašovaním mládeže. Slovo ´reálno´ odkazuje ke smrti sociálna: skrývají se za ním korporace, které na růst zisků nereagují zvyšováním platů nebo zaměstnaneckých benefitů, ale snižováním stavu.
… „nekompromisní" charakter hip hopu, který figuruje v pozadí jeho nynější symbiózy s ekonomickou nestabilitou pozdního kapitalismu, v jehož drsných poměrech se tato autenticita stala vysoce žádanou. Gangsterský rap neodráží existující sociální poměry, jak tvrdí jeho zastánci, ani tyto poměry negeneruje, jak argumentují jeho krtici;
hip hop a pozdně kapitalistický sociální prostor vytvářejí spíše uzavřený kruh, jehož prostřednictvím se kapitalistický realismus mění v jakýsi druh antimýtického mýtu.
Spřízněnost mezi hip hopem a gangsterskými filmy, jako jsou Zjizvená tvář, Kmotr, Gauneři, Mafiáni nebo Pulp Fiction, vychází z téhož implicitního poselství, že svět zbavily sentimentálních iluzí a ukázaly ho takový, „jaký skutečně je": jako hobbesovská válka všech proti všem, jako systém permanentního vykořisťování a generalizované kriminality.
V hip hopu, píše Reynolds, se kult reality mění v přitakání brutálnímu naturalismu, „ve kterém je člověk člověku vlkem, kde existují pouze vítězové nebo poražení a kde většina skončí mezi poraženými".
z úvodní kapitoly knihy Capitalist Realism: Is There No Aternative?
Kapitalizmus, ako učenie, svetonázor alebo forma pohľadu na svet do seba absorbuje posledné prvky odporu, alternatívy a nezávislosti. Môžeme sa na to pozerať, tešiť sa alebo začať už konať včas predvídajúc odvrátenú stranu mince, čo nás to môže stáť.
„… tržní vztahy postupně penetrují všechny mezilidské vztahy a během jedné či dvou generací způsobí naprostý společenský rozklad“
Tržní vztahy postupně penetrují všechny mezilidské vztahy
A toto si veľa z nás začína uvedomovať. Vedome, či len nevedome to cíti. A mnohým je s toho nevoľno, množia sa depresie a samovraždy, od Indie a Japonska, po Ameriku. Deti sa uzatvárajú do „bezpečia“ svojich izieb, HIKIKOMORI.
Nevieme, či je to „dobre“ alebo „zle“. Nevieme, čo to prinesie.
Preto, že je dnes ľahšie predstaviť si koniec sveta (2012), ako konec kapitalizmu
„Nemusíme mať strach ale dobre by bolo, keby sme si prestali nahovárať, že ten zvláštny pocit sa týka len nás, a začali rozmýšľať. Sme v tom všetci.“
10 rokov staré Úvahy o budúcnosti